Proč při čtení různých článků o “spřízněné duši” pohltí duši naděje zabarvená nedočkavostí a frustrací?

Dlouho jsem uvažovala o tom, jestli tento článek napsat. Každým dnem ale články s tímto tématem na internetu rostou jako houby po dešti a nedalo mi nereagovat na množství polovičních informací, které zanechají čtenáře v rozvodněné naději a se srdcem naplněným nedočkavostí přerůstající ve frustraci. Každý pečlivě volíme své vlastní kroky a psát plošné afirmace typu “Vše dobře dopadne!” je to samé, jako kdybyste uprostřed Sahary narazili na ceduli “Voda tady někde je, hledej!”.
Ale kde? Pomůže to někomu? Nepomůže. Pomohla by ale cedule s nápisem “Jdi 300 kroků směrem na jih a kopej metr hlubokou jámu, tam se nachází podzemní proud vody. Hodně štěstí, poutníku!”

První deziluzí je to, že si hodně pisatelů plete pojmy “spřízněná duše” a “dvoupaprsek” a při definování duše spřízněné často částečně nebo úplně popisují dvoupaprsek.

Rozdíl mezi “spřízněnou duší” a dvoupaprskem

Někteří z vás možná poprvé slyší termín dvoupaprsek, nicméně byl ale hojně popisován v minulosti (zřídkakdy nazýván pravým jménem). Mnozí nejznámější spisovatelé, básníci i filozofové popisovali pradávný moment, kdy se jedna duše rozdělila na dvě a od té doby máme protějšek, který nás kompletně doplňuje. Mnozí převzali tento moment do svých vyprávění a děl tak, že ho nazvali “spřízněnou duší”, ta ale označuje něco jiného.
S dvoupaprskem se setkat můžeme, není to ale častý jev a nemusí to být za našeho života (ano, tím narážím na životy minulé i budoucí), a nemusí to být zákonitě muž (pokud jsme ženou) nebo naopak. Může to být matka/otec – syn/dcera, bratr – sestra, sousedé, obchodní partneři, tajný neznámý/neznámá v tramvaji, prodavač – klientka, dokonce i člověk – zvíře, at’ už je to pes, kočka nebo i morče.
Když se s dvoupaprskem setkáme, OKAMŽITĚ TO VÍME.. Cítíme to celou svou duší, každou molekulou v těle, do morku kostí. Možná v tu chvíli nejsme schopni identifikovat, že je to “dvoupaprsek” dle názvu, ale víme, že nás pojí s druhou duší nezaměnitelné pouto, které jsme doted’ nezažili, nedokážeme ho mnohdy i popsat. Jen jsme cítili, že nám její/jeho přítomnost chybí.

Spřízněná duše je duše jiného člověka, se kterou si rozumíme na všech životních úrovních a budujeme s ní/ním společný život, přátelství, cokoliv, co naši duši pozvedává a umožňuje nám růst.

Dvoupaprsek je už definován, dán, spřízněná duše je ale volbou. Na co tím narážím? Na to, že spřízněnou duši potkáme na základně našeho vlastního rozhodnutí. Není to osud nebo “náhoda” (náhody neexistují), není to “čekám, až se možná objeví”, není to “minulé vztahy mi krachly, kdy už přijde ta spřízněná duše?”.
Je to volba, kdy se rozhodneme na sobě fyzicky, emočně i duchovně pracovat a tím si vědomě otevřeme cestu k lidem s podobnou úrovní jak emoční, tak i duchovní vyspělosti. Otevřeme se možnosti budování vztahu s podobně smýšlejícími lidmi, se kterými můžeme společně růst.

Nejsou správné nebo špatné cesty, nejsou správné nebo špatné volby partnerů. Jsou přesně takové, které jsme v tu chvíli potřebovali, abychom se něčemu naučili, aby nás to posunulo dál. Mnozí při této myšlence znejistí a začnou se zpytovat, jestli si oni zasloužili to či ono špatné zacházení ze strany svých protějšků, dokonce se začnou i zlobit. Jenže ono je lehké hledat odpovědi venku, když jediná pro nás vhodná odpověd je v našem nitru.. A hádejte co, v dnešním uspěchaném světě se čím dál tím méně do svého nitra obracíme s žádostí na palčivé odpovědi.

Odcizili jsme se od své vlastní intuice a to nás čím dál tím víc stojí těžkých životních zkoušek a překážek. Pokud se v těžké životní situaci nacházíme, jsme sami nebo se nám nedaří oživit umírající vztah, existuje pro to důvod. Už nám to nedává materiál k růstu a vesmír nám dává jasnou odpověd’, že je čas něco změnit. Ale co?

Vrátím se zpátky na úvodní otázku – Proč při čtení různých článků o “spřízněné duši” ovládne duši náznak naděje smíchaný s nedočkavostí a frustrací?
Protože takové články často nastíní problém, definují, že spřízněná duše existuje, nabídnou body, jak jí poznat. Ale pokud se opakovaně ptáte sami sebe “Když už já potkám tu pravou/pravého?”, pak ty články evidentně nenabídly řešení, jak z bludného kruhu ven.

Hlavním a nejdůležitějším poznáním, ke kterému musíme dojít je, že jsme natolik nádherní a jedineční, že nikoho za každou cenu nepotřebujeme.
Vztahy, kdy jste za sebou za ruku tahali protějšek vzhůru, zatímco jste se unavovali rozpravami, konflikty, investováním do jeho/jejího růstu, ale ne vlastního,… takové vztahy jste už měli a nechcete je už, jinak byste tento článek nečetli dál než po první odstavec.
Je důležité zaměřit se na svoje nitro a oprostit se od klíčových blokád, které vám brání ve vzrůstu a hlavně – v přitahování stejně nebo podobně smýšlejících.

Jak se naladím na vlnovou délku toho, kdo může být mojí spřízněnou duší?

  1. Pokud takovou duši hledáte, pak okamžitě přestaňte.
    Ne, nezbláznila jsem se, ale pokud vynaložíte veškerou svou energii v doufání, že jednoho dne potkáte svou spřízněnou duši, neposunete se VY kupředu. Zaměřte se na sebe, na to co nejvíce milujete, co vám dává pocit sebeuspokojení a rozmazlujte se. Zkuste opět navázat kontakt se sebou samými.
    Udělejte si radost, zpomalte tempo, dejte si čas zahojit rány z minulosti, abyste za sebou netahali břemeno minulých vztahů a tak si zadusili jakýkoliv zdravý start do toho nového.
  2. Vyčistěte si myšlenky.
    Naše myšlenky jsou jako náš domov. Doma se chceme cítit útulně, vzdušně, čistě.
    Tak proč hodně lidí zanedbává čistotu myšlenek?
    U většiny lidí bohužel převládá opuštěný myšlenkový domov. Co to vůbec znamená.. zavřená okna a dveře, vydýchaný vzduch, hromada odpadků povalujících se na zemi. Ano, ty odpadky jsou naše negativní myšlenky.
    Kdykoliv v negativní souvislosti pomyslí člověk na to, že někdo je takový nebo makový, pomluví ho, nepřeje mu úspěch nebo lásku – pokaždé ten člověk hodí do svého domova (SVÉHO!) odpadky. Ty zapáchající, nevábné odpadky.
    Čistota mysli je jedním z pilířů zdravého života. Očistit mysl není aktivitou jedné minuty, ale její prospěšnost se nedá zapřít.
  3. Přestaňte si stěžovat.
    Ano, ano,… každý z nás to dělá v větší či menší míře. Co si ale mnozí neuvědomují je, jak to působí na toho druhého. Obraz, který o sobě takto tvoříme není obrazem, který by nám otevřel cestu ke štěstí.
    Zkuste po dobu jednoho týdne úplně vypustit jakékoliv stížnosti. Nejen, že vás to neskutečně nabije pozitivní energií, uvidíte ale, že vám věci půjdou snáz od ruky.
    A pokud byste si chtěli postěžovat, zkuste se sami sebe zeptat, jestli byste chtěli strávit zbytek života po boku někoho, kdo vidí problém ve všem. Je přirozené všímat si, co nám nevhovuje, ale investujte energii do změny té dané situace místo do slov, která vás stejně nikam neposunou.
  4. Milujte správně.
    Jak že? Správně. Mnohé vztahy troskotají právě kvůli tomu, že “milujeme” nebo jsme milováni určitým způsobem, který nás i náš protějšek odsuzuje k dřívějšímu či pozdějšímu zániku. I kdybyste spřízněnou duši potkali a chtěli navázat vztah, pokud budete milovat pro jiné důvody než bezmezně, nepovede se vám vztah udržet. Brutální, ale pravdivé.
    Domníváme se, že víme, jak milovat… Jsme si tím jisti?
    Moje blízká kamarádka, Velmistr energetických systémů Eva Melzerová, mi dala dokument, který popisuje druhy lásky tak dokonale, že ho nepřevyprávím. Nechám vás stáhnou si ho v jeho originálním znění v touze zachovat autentičnost jeho původního znění.

Učíme se dokud žijeme. A jeden ze stěžejních poznatků je ten, že jsme svobodné bytosti, které vztahem se spřízněnou duší vše nádherné umnožují, zatímco naše osobní svoboda zůstává netknuta.

S láskou,
~ i.

 

Inkawolf.com patří pod inkawolfshop.com – se stažením dokumentu souhlasíte s občasným zasláním nových článků publikovaných na našich stránkách.

RSS
Follow by Email
Facebook
Google+
LinkedIn
Instagram